about:me určeno dětem od tří let

Zkoušeli jste v poslední době přetaktovat svůj procesor nebo grafickou kartu? Jak jste dopadli? Pokud jste postupovali opatrně a s rozvahou, zřejmě úspěšně. Jinak byste mě teď už asi ani nemohli číst, neměli byste odkud Já se do toho včera pustil bezhlavě a taky jsem podle toho dopadl.

Na hlavním počítači mám procesor Intel Pentium 4 2.40 GHz, který mi podává dostačující výkon. Nestěžuju si. Přesto, zvědavost je potvora, a tak jsem se před pár dny pustil do přetaktování. Na třetí disk jsem nainstaloval Windowsy a do nich utilitku od MSI, která by měla zjistit ideální frekvenci. Po pádu Windows jsem se na utilitku vykašlal a zkusil zvýšit frekvenci na 2.54 GHz, což se ukázalo jako moudrá volba a na této frekvenci procesor pracoval stabilně (několik desítek kompilací stabilitu hezky prověří).

Chamtivost je taky potvora, takže jsem v pondělí k večeru zcela bezhlavě zvedl frekvenci až někam k 2.7 GHz. To se zpočátku zdálo též jako fajn nápad, ale v úterý ráno (mám teď chřipku, takže trčím doma) jsem se dočkal hlášky Kernel panic (attemted to kill init), což mě teda moc nepotěšilo. Koho taky. Když mě podobné zatuhnutí systému potkalo po chvíli znovu, už jsem si řekl, že ~~„tohle teda moc stabilní není“~~, žel sebereflexe na vzniklou situaci zareagovala příliš laxně, takže jsem místo snížení frekvence zpět na 2.54 GHz zvýšil napětí o 25mV. Systém nabootoval a pracoval hezky, bohužel jen pár minut. Po pěti minutách jsem totiž potřeboval v BIOSu zjistit nějaké hodnoty, počítač jsem tedy uspal a znovu zapnul.

Chudáček už se neprobudil, jen zezadu svítily čtyři červené LEDky signalizující, že je něco setsakramentsky špatně s procesorem. Nepanikařím. Resetuju BIOS, žádná změna. Pořád nepanikařím. Volám kamarádovi, jestli by pro mě neměl nový procesor. Odjíždí do Olomouce a prý nejdřív až za týden, pokud vůbec. Tak teď teprv panikařím.

Jako blázen zkouším zapínat a vypínat, odpojovat a připojovat zařízení, zkouším vše, co mě napadne, nic se neděje. Odevzdaně pouštím televizi s tím, že když už teda dopoledne nestrávím u jedné bedny, zhniju aspoň u druhé Po zjištění, že rovnice dopolední program televize = telenovely + detektivky + teleshopping opravdu platí, telku raděj vypínám, abych nezblbnul úplně. V tom můj zrak spočine na stařičkém počítači s přezdívkou Popelnice, ze kterého chci někdy v budoucnu, až se mi přestanou mlátit síťovky, udělat router, a probleskne mi hlavou šílený nápad. Co kdybych zkusil tenhle počítač, disponující procesorem o frekvenci 100 MHz, 32 MB paměti a 1.2 GB na disku, oživit a dostat se na net?

Následující dění shrnu do pár vět: s FreeBSD 5.4 neumím a na tak malém disku ho nelze aktualizovat alespoň na takovou verzi, aby bylo možno stáhnout si CenterICQ, ke Slackware mi chybělo první CD a Ubuntu se na Popelnici instalovalo po šaškárnách se swapem asi pět hodin. Takže tudy cesta nevede.

Naštěstí zasáhla prozřetelnost a napověděla mi, abych zkusil spustit velký počítač, že teď už to určitě půjde. A taky že jo, když jsem slyšel probouzení disků, bylo to jako rajská hudba a zároveň rozkaz k přepojení monitoru. Tak jsem taky učinil a za chvíli jsem spatřil své krásné KDEčka. Všechno nakonec dobře dopadlo. Nejsou ty štastné konce už trochu nudné? :-)

Stručné shrnutí dalších událostí posledních dní:

• Vysvědčení – jedna trojka, samé dvojky, občas jednička; v absenci nejsem první
• Světlo – ve stejný den jako události výše se odehrál ještě jeden incident s elektřinou, po větě ~~„tak si na ten procesor posvítíme“~~ mi bouchla žárovka přímo do ksichtu; pojistky vyhozené až na chodbě; žiju
• Nemoc – už jsem to naznačil před chvíli, jsem nachcípaný, asi chřipka; zase