about:me určeno dětem od tří let

Pohodlně se usaďte, dnes Vám povyprávím příběh, který se stal před pár dny na naší škole. Bude o jednom blbečkovi (ne, nemyslím sebe), jednom keyloggeru a jedné dvojce z chování. Vše se samozřejmě událo za sedmi horami a sedmi televizními satelity, jinak by to ani nebyla správná pohádka.

Středa. Divný den. Plný fyziky a chemie. A začíná vždy stejně nevinně, až nudně – informatikou a výpočetní technikou. Doběhnu na poslední chvíli, jako vždy, proč spěchat? Vždyť jsou to jen počítače. Hrozně nezáživný předmět. Přihlásím se, vybafne na mě nějaké divné okno, ve své ospalosti ho však ignoruju a zavřu. Když se po chvíli dostanu o trošku víc do stavu bdělosti, konečně mi to dojde, tohle okno na mě přece normálně nebafá. Odhlásím se, znovu se přihlásím a vida, past sklapla, okno je tady znovu. Ardamax Keylogger, jmenuje se. Hm, asi si nějaký script kiddie hrál. Ušklíbnu se, keyloggera vypnu a dál pokračuju v nicnedělání.

Středa. Dlouhý den. Osm hodin dokáže člověka zničit na týden dopředu, až do další středy. Jednu výhodu to ale má, pětačtyřiceti minutovou přestávku. A jelikož se nebezpečně blížil termín odevzdání WWW stránek, které jsme měli dělat celé pololetí, všichni oželeli oběd a šli na počítače, aby dodělali to, co půl roku odkládali. Přesněji řečeno, abych jim to já dodělal. Sbohem, oběde.

Kamarádka se přihlásila. Vybaflo okno. Zareagovala úplně stejně, jako já před necelými šesti hodinami. Za těch šest hodin jsem se už stihl trošku probrat, tak jsem jí poprosil, jestli by si nesedla někam jinam, že počítač musí do karantény, že je nemocný. Zašel jsem za profesorkou, řekl jí, že na pár počítačích je keylogger, po chvilce údivu sdělení zopakoval a dál se ve věci neangažoval.

Čtvrtek. Žádný proslov o čtvrtku. Kamarád se mi pochlubil, že se nechal nachytat a jeho heslo na Webzdarma a e-mailovou schránku je v rukou útočníka. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Prý teda. Tentokrát ano, ten kamarád se naštval do té míry, že zjistil, kdo je oním útočníkem. Jó, to se mu to snadno pátralo, když si ten rádobyhacker dal do nastavení keyloggeru svůj e-mail. Svůj e-mail na Seznamu. Svůj e-mail na Seznamu, ke kterému je přiřazen profil na Lidech.cz. S fotkou.

Rádobyhacker tak má dvojku z chování a my si žijem spokojeně dál. Nebo ne? V pátek se přihlásím na další počítač a vybafne na mě okno. Už je to nudné, že? Zašel jsem za profesorkou, ta za správcem sítě a všichni tři jsme se snažili zbytky keyloggera ze systému vymlátit hrubou silou. Ano, nakonec jsem na to, jak jej odstranit, přišel já. Ale ani doteď netuším, jak je možné, že se tomu debilovi povedlo skrýt dva adresáře (z toho jeden byl dokonce C:\Windows\System32) tak, že jej neviděl ani Průzkumník s nastaveným zobrazováním skrytých adresářů. S nově nabytým know-how už jen stačilo obejít ostatních padesát počítačů a keyloggera bez milosti roztrhat na maličké kousíčky a ty kousíčky zadupat do země.

Nakonec přece jen happy end. Tak, jak to má v pohádce být. Zloduch potrestán, zlo vymýceno a hrdina široké veřejnosti neznámý. Dobrou noc.