about:me určeno dětem od tří let

Dovolím si začít poměrně klasicky: jsou lidé, kteří mají potřebu uvozovat své články megalomanskými titulky. Pak jsou tu lidé, kteří mají potřebu neustále něco či někoho srovnávat, což by nebylo až tak hrozné, nebylo-li by každému po přečtení první věty onoho srovnání jasné, kdo bude vítězem – a hlavně proč. Samozřejmě jsou tu i lidé, kteří mají patent na univerzální pravdu a opovaž se vybočit z řady, človíčku! A konečně je tady člověk, který zvládne členství ve všech zmíněných skupinách (a mnohých dalších – délka perexu je ale bohužel omezena)

Poslední (kéž by) Huldův článek je prezentován jako „finální shrnutí Huldových lží, polopravd a výmyslů o Applu“, a jako takové si samozřejmě zaslouží být vymýceno pravdou. Původně jsem měl v plánu něco v tomhle smyslu dát na Huldovo fórum, ale jelikož mi byly (a nutno uznat, zcela prozíravě – taky bych nechtěl, aby mě někdo pod mým vlastním článkem takhle rozcupoval) odebrány práva pro vkládání příspěvků (ani nevíte, jak moc mě to mrzí), vytvořil jsem celý článek, v němž kousek po kousíčku zbořím Huldův svět. Tak rychle do toho!

Tento článek není flame, jedná se o fakta, která mají pomoci lidem při výběru, který operační systém a hardware si koupit.

To samé říkám i já o tomto článku

Pro OS X je typické preferování filosofie „vypadá to dobře“ nad „funguje a používá se to dobře“. Apple prostě dlouhodobě zjevně prereruje design nad použitelností, Microsoft naopak preferuje použitelnost a funkčnost (při zachování pěkného vzhledu).

Věřím, že se tahle věta moc snadno říká a vypadá nadmíru učeně – vždyť výrobky Applu opravdu vypadají krásně! Kdo s nimi však měl možnost pracovat déle než pět minut (a je třeba si uvědomit, že Hulda po této podmínce vypadl), jistě uzná, že funkčnost a použitelnost rozhodně nestojí stranou, o čemž jsem se na vlastní oči přesvědčil nedávno, po přečtení Kelbyho knížky Mac OS X – kniha plná tipů. Rozepíši se zde o něco víc, než by bylo zdrávo, alespoň pak budu moci zkrátit další poznámky.

Kolik času by Vám zabralo přesvědčit Váš operační systém, které tlačítka a widgety na nástrojové liště chcete zobrazit i tehdy, je-li okno aplikace zmenšené oproti normálu? Za jak dlouho (pokud vůbec někdy) byste donutili Průzkumníka pohlížet na Váš souborový systém tak intuitivně a použitelně, jako to umí sloupcový pohled ve Finderu (mimochodem, krajně návykový)? V kolika desktopových prostředích si můžete vytvořit jakoukoliv klávesovou zkratku navázanou na jakoukoliv funkci programu či celého operačního systému, tedy nejen pro ty vybrané funkce, které jsou Vám trapně nabídnuty? Víte, jak ve Vašem operačním systému zjistíte, odkud přesně jste daný soubor stáhli? Můžete si soubory označovat barvami (skvělé a neocenitelné pro následné vyhledávání)? Stovky a tisíce takovýchto zdánlivých drobností Vám, ať už si to přiznáte nebo ne, nepředstavitelným způsobem zpříjemní práci s počítačem. A to, mimochodem, vůbec nemluvím o tom, na jakou revoluci se můžeme těšit v Leopardovi.

Zářným příkladem špatné ergonomie a nedokonalé použitelnosti OS X je pouze jedno společné menu pro veškeré aplikace. Vezměte si, že máte 24" 1920×1200 monitor, na něm spuštěnou vpravo dole aplikaci [A] a vlevo dole aplikaci [B]. Aplikace [A] je aktivní. Pro zvolení položky z menu aplikace [B] musíte myší najet na aplikaci [B], aktivovat ji, počkat až se menu v horní liště monitoru změní, najet myší na horní okraj obrazovky, provést akci, vrátit se myší na pravý dolní okraj obrazovky, a aktivovat aplikaci [A] pro opětovné zobrazení jejího menu.

Bravurně vykonstruováno, v praxi naprostá debilita, kterou lze popřít prostým zamyšlením se. Vlastně bych Vás nejraději teď hned požádal, abyste odsud odešli, sledovali, co na počítači děláte a vrátili se, teprve až si všimnete, že jste potřebovali dvě menu najednou, ale mám strach, že by to rapidně snížilo počet čtenářů, kteří by se dostali až na závěr článku.

Druhým příkladem jsou aktuálně spuštěné aplikace. V OS X existuje Dock (zastaralý koncept z roku 1996), což je cosi jako panel pro rychlé spouštění aplikací smíchaný s aplikacemi právě běžícími. Problém je, že nespuštěné a spuštěné aplikace jsou namixovány mezi sebe, a rozpoznat se dají jen podle miniaturní černé šipečky dole u běžící aplikace (ta šipka je ještě menší než šipka odkazu na zástupce ve Windows, viz obrázek). Aplikace u sebe navíc nemají popis, takže není možné rozlišit více dokumentů jedné aplikace (opět preferování vzhledu nad použitelnost).

A proto Hulda ten strašně zastaralý koncept Docku používá, jak nedávno sám řekl – jo, tohle mám rád Na přepínání aplikací je tady Exposé (s nímž se, mimochodem, dá aplikace přepnout na jedno kliknutí, ne na tři, jak někteří tvrdí – logicky z toho vyplývá, že přepnutí aplikace přes Exposé je přibližně stejně rychlé, jako sjet úplně dolů, kliknout na tlačítko a vrátit kurzor zpět do středu obrazovky), aplikace u sebe popis mají – ale asi je hrozný problém na příslušnou ikonku najet kurzorem, že? No proto.

Zásadní nedostatek OS X je i nemožnost zavření okna a opravdové maximalizace oken, okno se nikdy neroztáhne tak, jak očekáváte. Prvky pro minimalizaci a cosi-jako-maximalizaci okna na OS X jsou navrženy jako dětsky zbarvená miniaturní (a neintuitivní) zelená, červená a žlutá tečka, zatímco na Windows Vista má každá aplikace vpravo nahoře sympaticky velké a na první pohled srozumitelné piktogramy pro zavření aplikace, maximalizaci a minimalizaci.

Nemožnost zavření okna? Prosím? V Mac OS X je u většiny aplikací možno zavřít okno, zavřít aplikaci, minimalizovat okno a skrýt okno, tak jakápak nemožnost zavření okna? Netuším, co si Hulda představuje pod „opravdovou“ maximalizací, ale je pravda, že OS X řeší maximalizaci jinak – neříkám lépe (ale myslím si to) ani hůře, říkám prostě jinak. Pokusíte-li se například maximalizovat okno Safari, roztáhne se na takovou velikost, aby se stránka v něm načtená přesně vešla do okna. Druhým stisknutím se Safari „smrskne“ na původní velikost. To je, podle mě, docela fajn, ne? Protože, proč okno maximalizovat na větší velikost, než je skutečně potřeba? Abychom plýtvali místem, seč jen to jde? A konečně, o intuitivnosti Vistích piktogramů raděj pomlčím – posaď před počítač svojí babičku a budou jí prd platné barvičky i piktogramy – a tuším, že tohle jsme ještě rozebírali dole v diskuzi, mrkněte tam pak :-)

U neaktivního okna jsou v OS X navíc veškeré všechny tři tečky šedé, takže už vůbec nevíte „která bije“, navíc okno přes jeho ovládací prvky nezavřete, to musíte vždy jít do menu (červená tečka okno schová, zelená je cosi-jako-maximalizuje dle chuti a momentální nálady programu a žlutá minimalizuje). Vista se mnohem snadněji ovládá, OS X ovládací prvky a okna jsou navržena mimořádně idiotsky.

Tak to jsem, popravdě, netušil, že zrovna takový úžasný řidič, jako Hulda určitě je, bude mít problém se zapamatováním si sekvence červená-žlutá-zelená Opět, tuším, že jsme to v době publikování článku s někým podrobněji rozebrali v diskuzi.

OS X také neobsahuje žádné Start menu, postrádá prostě rychlý přístup do seznamu všech aplikací, dokumentů, obrázků, hudby, her. Můžete si jen otevřít složku (adresář), v níž jsou aplikace, a složitě se v ní pohybovat. Opravdu pomaleji to už nejde, a Windows jsou zde už od verze „95“ podstatně efektivnější pro práci.

Pokud jako rychlý přístup nepostačuje klávesová zkratka Control-Shift-A, která Vás přesune do složky s aplikacemi, není vůbec problém si tuto složku přidat do Docku. Jediný rozdíl mezi Start menu pak bude spočívat ve způsobu, jakým seznam aplikací vyvolat – zatímco na Start menu se kliká levým, na složku aplikací v Docku zásadně pravým (nebo dlouze levým). Funkčně jsou obě řešení rovnocenné. Dobré, ne? (Mimochodem, Start menu je zlo, zlo, zlo – schválně se někdy podívejte, jak vypadá úplně obyčejné K menu, aplikace jsou roztřízeny do kategorií a je-li jich v kategorii více, tak i do subkategorií; každá aplikace má jen jednoho zástupce, který je na stejné úrovni, jako ostatní aplikace ve stejné kategorii – žádné trapné odkazy na deinstalaci a tři manuály – čím víc manuálů, tím víc aplikace)

Vestavěné hledání v OS X (Spotlight) je dostupné jen v některých sekcích a v toolbaru, a zdaleka nedosahuje robustnosti a rychlosti hledání ve Windows Vista, kdy stačí stisknout Windows klávesu a začít psát hledaný text.

Opět, celosystémová zkratka pro aktivaci Spotlight (Ctrl-Space) je málo? A co integrace Spotlightu do spousty aplikací, Finder, Mail, iCal, Adress Book nebo možnost integrovat Spotlight do kterékoliv aplikace?

Případ sám pro sebe je Finder, ekvivalent pro Průzkumníka z Windows, tento neobsahuje často otevírané dokumenty a lokace, neobsahuje uživatelsky přidané adresáře či hledání, neumí náhledy souborů a aplikací, a každou chvíli padá a tuhne. Traduje se zde, že „Kde to tuhne, tam je Finder“.

Ve zkratce: obsahuje jak Váš výběr často otevíraných lokací, tak tzn. „oblíbené“ (tedy obdoba Favorites), pod uživatelsky přidané adresáře si bohužel nic vybavit nedokážu, hledání obsahuje (Spotlight), náhledy souborů a aplikací umí, nepadá a netuhne, a konečně, netraduje se, to jen Hulda byl jednou hrozně vtipnej (a jelikož je to opravdu výjimečná událost, která se už nikdy nemusí opakovat, snaží se tuto rýmovačku prezentovat tak často, jak jen je to možné)

Mizerné je i API a kernel u OS X, zatímco Windows Vista x64 jsou plně 64bitový systém, tak ani chystaný OS X 10.5 Leopard nebude plně 64bitový, protože jedna ze dvou klíčových komponent systému – Carbon, zůstane 32bitová, 64bitová bude jen Cocoa (drtivá většina aplikací přitom používá obě API).

Tenhle odstavec mě dorazil asi ze všech nejvíc, pokud si totiž Hulda toto myslí, je to, dle mého názoru, konečný důkaz jeho neznalosti Mac OS X. Pravdou je, že v OS X existuje i Carbon, i Cocoa – ale je třeba si ujasnit, že Carbon jen (velmi stručně řečeno) umožňuje aplikacím pro starý Mac OS (před X) běžet na Mac OS X a vypadat a chovat se přitom téměř stejně (resp. velmi podobně), jako aplikace psané nativně pro OS X. Carbon byl zamýšlen jako most mezi starými Mac OS a OS X – a když ještě k tomu víme, že první verze OS X vyšla v roce 2001, je jasné, že Carbon je opravdu hodně zastaralá věc a být po mém, už by neexistovala Drtivá většina aplikací je tedy napsána v moderním Cocoa, ne v historickém Carbonu. Téměř žádná aplikace nepoužívá obě API.

OS X neexistuje v češtině, Apple jej dodává pouze anglicky, a češtinu si musíte doinstalovat jako add-on českého producenta. Problém ovšem je, že instalace češtiny na Apple je funkční hůře než na Windows 3.1 z roku 1992.

Konečně něco, na čem je aspoň trochu pravdy! Ano, čeština nedosahuje úplně nejlepších kvalit (z některých překladů mi bylo blivno), ale to srovnání s Windows 3.1 přeci jen trochu smrdí.

Nejedná se totiž o oficiální překlad, dělá se v ČR, a po instalaci češtiny na anglický OS X přestane spousta aplikací fungovat, další mají náhodné problémy, a hlavně – nemůžete používat oficiální aktualizace z Apple. Skvělá bezpečnost a komfort, ne?

Zajímalo by mě, které aplikace přestanou fungovat, které dělají náhodné problémy a zda-li je Huldovi známo, že je poté třeba instalovat české aktualizace (docela překvapení, když máme český systém) – na jejich sledování slouží příslušný RSS kanál.

Řada lidí používá raději anglickou verzi OS X, protože s českou je tolik problémů, že je opravdu nechce řešit. Ani pokročilí uživatelé instalaci a údržbu češtiny na OS X často nezvládají. Zdroj: mujmac.cz.

Ta instalace češtiny není zase až tak složitá – stačí si uvědomit, že na OS X 10.4.1 nenainstalujete češtinu ve verzi 10.4.6, což je při drobném zamyšlení celkem logické (leč chtít toto po Huldovi…), a vše bude v pohodě.

Na OS X s češtinou musíte stahovat časté aktualizace operačního systému ručně a modlit se, co se zase v systému rozhodí, co nebude fungovat, neustále opravovat práva, a nadávat na Apple a místního lokalizátora.

Vzorový FUD (šíření strachu, nejistoty a pochyb), ale naprosto krásný – jen těžko ho člověk vyvrátí. Pomůžete mi?

Zatímco pro Windows Vista existují stovky tisíc nejkvalitnějších aplikací, na OS X si vybíráte ze stovek (v případě moderních her z jednotek).

Stovky? Stovky? Jeden z nás brutálně lže a já to nejsem!

Dokonce i taková základní věc jako je textový editor a tabulkový kalkulátor je na OS X neřešitelný problém (pokud ignorujeme „úhlavního nepřítele“ Microsoft a jeho Office pro Mac). Existuje OpenOffice pro Mac, nicméně běží v X11 a vypadá děsně, padá a je extrémně pomalý. Alternativou je NeoOffice, ten má zase problém s češtinou a opět s celkovou pomalostí.

TextMate. BBEdit. Schválně zkoukněte ukázkové videa a nebudete chtít nic jiného. Úhlavní nepřítel? To jako kdo? To jako trapná snaha vytvářet si fiktivního nepřítele? Mnoho lidí Microsoft Office na Macu používá (kuriózní je, že tenhle Office disponuje v některých oblastech více funkcemi, než jeho okenní bratříček). Situace s NeoOffice se v poslední době lepší a lepší. OpenOffice dostane Aqua kabátek. A málem bych zapomněl, taky tu máme kancelářský balík za dva tisíce, který bude postačovat většině uživatelů.

Problém je i v případě přehrávání videa, kromě QuickTime je velice obtížné (ne-li nemožné) přehřát si oblíbené WMV (Windows Media Video) a jakékoliv exotičtější audio a video formáty.

Windows Media Components nebo Flip4Mac na Windows Media, Perian na exotiku. QuickTime je nejlepší :-)

Další aplikace, pokud na OS X vůbec existují, popřípadě bývají často o generaci až dvě pozadu za jejich ekvivalentem na Windows Vista (hezkým příkladem je Skype), takže používáte neustále žádný či nedodělaný Beta software.

A hezkým příkladem naprostého opaku je již jednou zmíněný Microsoft Office Skype pro Mac je ostatně vůbec skvělým příkladem, jak má vypadat vývoj software. Verze pro Mac je nejen nativní, ale i respektuje (minimálně nemalou část) doporučení Applu, jak má aplikace vypadat a jak se má chovat. Aplikace pak vypadá hezky a pracuje se s ní příjemně.

Apple nabízí OS X jen při koupi s jeho počítačem, a problém je, že jeho nabídka hardware je děsivě omezená. Existuje jen směšný iMac, který má vestavěný monitor, takže při upgrade musíte vyhodit celý počítač (a navíc je to celé velice neergonomické a nepolohovatelné, na rozdíl od jiných monitorů), předražený MacBook Pro notebook, extrémně předražený Mac Pro, a obyčejný nevýkonný MacBook s malým displejem.

Ale no tak… I když na to iMac nevypadá, z jeho vnitřností lze vyměnit prakticky cokoliv – stačí jen nedat na první pohled. O ceně se raději bavit nebudu, neboť se jedná o tisíckrát probrané téma. Jen u MacBooku se zastavím – MacBook má své místo pod sluncem. Vy byste chtěli s sebou každý den přenášet krávu s 15" či ještě větším displejem? Já tedy ne, vždyť tady snad jde v prvé řadě o mobilitu!

Závěr? Závěr. Přemýšlíte-li o novém počítači a z možností jste vyhodili jablíčkové řešení jen kvůli Huldovi a jeho článku ještě směšnějšímu a trapnějšímu, než je jeho průměr, hned vraťte jablečnou možnost zpátky! Hulda je totiž opravdu omezený člověk a objektivní radu od něj nikdy nemá cenu čekat – co neodpovídá jeho jedinému správnému názoru™, je automaticky špatné a nejhorší, i kdyby si pro to měl vymyslet a vylhat naprosto všechny „argumenty“, což je v jeho „článku“ vidět na každé větě – zkrátka takový malý český internetový komunista :-)