Walker, Texas Ranger

Měl bych takový šílený nápad. Včera jsem (samozřejmě s několikadenním zpožděním) odevzdával slohovku, a protože se mi poprvé po dlouhé době povedlo napsat něco, co nepatří do kategorie „zahodit a spálit“ (tentokrát už jen „zahodit“), dovolil bych si ji tady publikovat. Slohový útvar byla reportáž a konkrétně ta moje se točí kolem tohoto videa.

Filmoví fanoušci, kteří si oblíbili naši novou rubriku, v níž Vám každých čtrnáct dní radíme, na který film opravdu stojí za to jít do kina a zpříjemnit si tak dlouhý sobotní večer, ale též naopak, kterým filmům se vyhnout obloukem o nemalém poloměru, již pravděpodobně tuší, o kterém megafilmu (patřícím pochopitelně do první skupiny) budeme psát dnes. Slyšíte o něm v rádiu i v televizi, vzducholodě s reklamou nelze přehlédnout, ať jdete kamkoli, pějí se o něm pochvalné ódy a sonáty, fanynky omdlévají po stovkách (a způsobují tak největší kolaps nemocničního systému, jaký moderní historie pamatuje) – není pochyb, že zbrusu nový celovečerní film Chucka Norrise bude ještě daleko lepší, než jsme vůbec odhadovali.

I my si tedy musíme (řekneme to otevřeně) „přihřát polívčičku“, a to ve velkém stylu – jako jedni z mála jsme měli tu čest a byli jsme, věřte či ne, na premiéře tohoto kasovního trháku. Protože stres je jedním z nejčastějších příčin umrtí dnešní uspěchané doby, hned teď a hned tady, bez ohledu na zavedené konvence a novinářsky proslulé protahování článků za účelem co nejvíce skrýt a oddálit vyřčení nejpodstatnější informace celého článku, prozradíme fakt, kvůli němuž by byli mnozí ochotni i zabíjet – ano, opravdu jsme zahlédli samotného Chucka Norrise, zrovna když si vyřizoval účet (samozřejmě ručně, jak jinak) s kameramanem a maskérem za to, že v osmdesáté první minutě neměl přepudrovaný nos a vypadal tak, použijeme-li jeho slov, „značně nedrsňácky“. Jen zvláštní shodou okolností eviduje Los Angelská pobočka policie tyto dvě osoby jako pohřešované. A přestože máme obavy, jak na následující větu zareagují skalní fanynky (neb u nich člověk nikdy neví), musíme uznat, ano, opravdu je tak úžasný a drsňácký, jak tvrdí nejen on, ale i milióny lidí ze všech koutů světa, a jak o něm ostatně vypovídají i jeho filmy.

Po krátkém zdvořilostním rozhovoru s jedním z herců a několika osobami, které se na tvorbě filmu podíleli (a které přežili), již konečně nastala tolik očekávaná chvíle, kdy jsme se přemístili do kinosálu a shlédli – bez nadsázky – boží film. Snad Vám jen v krátkosti můžeme naznačit hlavní dějovou zápletku bez toho, abychom prozradili vše a připravili Vás tak o překvapení. Děj se odehrává z velké většiny v kabině nákladního tahače, tedy typickém dopravním prostředku všech filmů s Texas Rangerem. Zpočátku řeší Ranger a Trivett hluboký filozofický problém o tom, zda jsou či nejsou pneumatiky dostatečně „nafukané“. Poté, co Trivett alibisticky sdělí Rangerovi, že stane-li se cokoliv s pneumatikami, on za to nemůže a vše si bude opravovat Ranger, se diskuze až do konce filmu točí kolem jednoho z problémů moderní doby – kolem peněz. Dále již nebudeme zápletku prozrazovat, jen Vás navdadíme sdělením, že se můžete těšit i na hádku mezi Rangerem a Trivettem, ve které padnou i neslušné slova a možná dojde i na rozpad této slavné filmové dvojice.

Z budovy, ve které se slavnostní uvedení filmu pořádalo, jsme odcházeli jako ve snech. Takový zážitek… To prostě nelze ani slovy popsat. Pochybujeme, že kdy bude natočen lepší snímek…

Na závěr Vám přinášíme rozhovor s Clarencem Gilyardem, který si již tradičně zahrál Jamese Trivetta.

Redakce: Dobrý den, měl byste na nás chviličku? Jen pár otázek.
Clarence Gilyard: Nóó, tak ale pohněte, hoši, já si budu muset jít vyřídit támhle s Chuckem…
R: Dobrá, mohl byste nám povyprávět nějakou příhodu z natáčení?
CG: To snad raděj ani ne, helejďte, z toho by mohly být různý oplétačky s úřadama a to mi za to nestojí, víte? Ne, fakt neřeknu nic.
R: Jak se Vám spolupracovalo s Chuckem? Přece jen, jste již známá dvojice, pracujete spolu již léta, nevyskytly se nějaké problémy? Ponorková nemoc třeba, nebo něco podobného?
CG: Hele, jaká dvojice, vo čem to tady mluvíte? Vždyť já jsem normálně heteráč, mám ženu a tři spratky, tak jakápak dvojice? Co si vo mně myslíte vůbec?
R: Jen klid, já myslel filmová dvojice…
CG: Jo ták, tak to pak jo. Jako Chuck mě už docela štve, on si snad myslí, že já jsem nějaká banka nebo co, já mu můžu půjčovat jak vůl a myslíte, že mi to vrátí? Samozřejmě, že jsem od něj neviděl ještě ani korunu! A víte vůbec, co von o mně říká?
R: Netuším, co?
CG: Že jsem prej vocas! No chápete to? Jak von si to může ke mně vůbec dovolit?
R: Promiňte, ale vy jste vopravdu, totiž, opravdu ocas. To bylo jen ve filmu, víte? Na shledanou.
CG: Fakticky? Nóó, možná máte pravdu, kluci. Klucí? Kde jste?

Ano, uznávám, konec je o ničem, ale už se mi chtělo spát a hrozil jsem se při pomyšlení, jak mě bude bolet ruka, až tohle veledílo moderní literatury budu přepisovat na papír :-D