about:me určeno dětem od tří let

… vyvolává v některých školácích a především pak v jejich rodičích téměř až panickou hrůzu z toho, co přijde – alespoň to včera tvrdila TV N@VA. Ať už je to ve skutečnosti jakkoliv, u nás celý červen probíhal poklidně a smířeně – zcela jasně jsem v lednu oznámil, že toto pololetí se hodlám řídit základním středoškolským pravidlem: „Škola nesmí vyjebávat s tebou, ty musíš vyjebávat s ní!“ A podle toho to i dopadlo :-)

Dnes dopoledne se konala tradiční každoroční soutěž v programování a grafice na místní škole Net Office. Já se letos neúčastnil, neboť jsem na soutěž zanevřel poté, co se porotě loni více líbil web postavený na redakčním systému Joomla než web na vlastním redakčním systému. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby ovšem hlavním úkolem nebylo naprogramovat redakční systém. A nepoznat rozdíl mezi hotovým redakčním systémem s lehce upraveným vzhledem od vlastního řešení, to chce opravdu kumšt.

Před malou chvílí jsem se vrátil z další dvouhodiny tanečních, která úspěšně pokračovala v trendu nastoleném před třemi nebo čtyřmi lekcemi, tedy „čím víc se blíží konec, tím je to horší“. Cestou domů mě pak napadlo pár otázek, které je mi líto jen tak zahodit. I když k ničemu jinému, než zahození, asi vhodné nejsou…

V životní pouti každého jednotlivce mají své místo společenské události, na něž se nezapomíná ani po létech, kdy hlava obělí se, krok duní a myšlenky zpomalují svůj chod. K těmto událostem patří první ples.

Pohodlně se usaďte, dnes Vám povyprávím příběh, který se stal před pár dny na naší škole. Bude o jednom blbečkovi (ne, nemyslím sebe), jednom keyloggeru a jedné dvojce z chování. Vše se samozřejmě událo za sedmi horami a sedmi televizními satelity, jinak by to ani nebyla správná pohádka.